Omezení styku rodiče s dítětem bez výhledu na jeho rozšíření je protiústavní

Rozhodování o omezení styku rodiče s dítětem patří k nejsložitějším oblastem rodinného práva. Potvrzuje to i nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil rozsudek, jenž výrazně omezil kontakt otce s nezletilou dcerou – a to bez jakéhokoliv dalšího výhledu do budoucna. Ústavní soud takový postup označil za porušení základních práv rodiče i dítěte.

Případ se týkal otce, který žádal rozšíření kontaktu s dítětem. Soud prvního stupně nastavil tzv. navykací režim, tedy nejprve asistovaný styk s postupným přechodem k běžným návštěvám. Odvolací soud však tento režim ještě více omezil – styk umožnil pouze na jednu hodinu týdně a pouze asistovaně. Otec se tak fakticky ocitl na okraji života své dcery, bez jakéhokoli plánu na zlepšení.

Ústavní soud v tomto přístupu shledal dvojí pochybení. Zaprvé, rozhodnutí bylo pro otce překvapivé – nikdo jej předem neupozornil, že může dojít k ještě většímu omezení, než navrhovala druhá strana. Takový postup porušuje zásadu předvídatelnosti a právo na soudní ochranu. Zadruhé, soud zcela opomenul stanovit výhled na budoucí rozšíření styku. Přitom takto omezený kontakt může být ústavně přijatelný pouze tehdy, pokud je doprovázen konkrétním plánem, jak vztah mezi rodičem a dítětem postupně obnovit.

Ústavní soud zároveň připomněl, že dítě má právo na kontakt s oběma rodiči a že asistovaný styk představuje výrazný zásah do rodičovských práv. Takový zásah musí být důkladně zdůvodněn a vždy časově omezený. Soudy mají být v těchto věcech aktivní – nejen „nastavit minimum“, ale hledat funkční a dlouhodobě udržitelné řešení. Měly by samy upravit styky tak, aby odpovídaly vývoji dítěte a reálným možnostem rodičů.

Důležitou otázkou bylo i přání nezletilého dítěte, které kontakt s otcem odmítalo. Ústavní soud však zdůraznil, že i když je názor dítěte významný, nelze jej absolutizovat. Je nutné zvažovat jeho věk, zkušenosti i případný vliv druhého rodiče. V daném případě nebyly prokázány žádné závažné důvody, proč by otec nemohl kontakt s dítětem navazovat alespoň postupně.

Tento nález tak představuje jasný vzkaz: pokud soud výrazně omezí kontakt rodiče s dítětem, musí současně nabídnout řešení, které umožní jeho budoucí rozšiřování. Rodiče mají nejen povinnost, ale i právo být přítomní v životě svého dítěte. A právě tuto rovnováhu musí soudní rozhodnutí respektovat.

Máte pocit, že soud nespravedlivě omezil váš kontakt s dítětem? Nebo vám druhý rodič brání ve styku, který máte právně upravený?

Obraťte se na mě – nabízím úvodní konzultaci zdarma, osobně i online.